Vítám Vás na oficiálních stránkách Nikol Kouklové!
61955_151466561553889_129174673783078_321897_7425165_n.jpg
26287_415963275341_163220975341_5556425_394656_n.jpg
k.bmp
i.haj.jpg
e.de pia.jpg
59166_151467541553791_129174673783078_321903_7804985_n.jpg
P1226427111vw2.jpg
IMG_7382-2w.jpg
kocvara.JPG
47472_1615838839981_1356632091_1643537_2986259_n.jpg
A__0142_prv.jpg
mr bloackbeauty4.jpg
nikol.png
10169093_699255936784249_551189330_n.jpg

recenze PUNK ROCK-Hybris II.

Jak málo někdy stačí…
Petra Hlubučková
Jak moc musí být člověku ublíženo, aby se rozhodl pro
vraždu? Kolik musí unést, aby se rozhodl pro vraždu několikanásobnou?
A kolik důvodů musí člověk nalézt, aby zabil
své spolužáky ve škole? Podle Simona Stephense, autora
hry „Punk Rock“, i jejího režiséra Ivo Kristiána Kubáka,
stačí poměrně málo. Odmítnutí chlapce dívkou je zcela
postačující. Stephens dílem „Punk Rock“ reaguje na skutečnou
tragickou událost na střední škole v Coloradu.
Ve své hře představuje škatulky, typy lidí, které běžně známe.
Nacházejí se ve školách, parcích, jídelnách, knihovnách…
Jsou všichni přesně tam, kde je čekáte, a chovají
se tak, jak čekáte. Od šprta přes Barbie k třídnímu lamači
srdcí. U žádné z těchto postav nelze mluvit o vnitřním
vývoji, žádná nemá začátek-střed-konec. Tak, jak do hry
vchází, tak z ní i odchází. Důsledkem užití těchto typů je,
že každá může být na konci tím, kdo spáchá onen hrůzný
čin. Jedničkářka Cissy by se mohla mstít za dvojku z Angličtiny,
pohodářka Tanya za urážku na cti, prorok-šprt
za neustálou šikanu, Benneta by vedla jistá nenávist vůči
světu a Williamovi by se nemusel líbit fakt, že jej Lilly odmítla...
Všechny postavy by našly své odůvodnění, svůj
motiv, ale rozhodla se tak jen jedna.
William Carlisle v podání Matěje Anděla i Jordana Haj Hosseina
je rebel, neposeda, věčný snílek i romantik. Nesmělý
ve vztazích k dívkám, nejistý v otázkách své budoucnosti
a trochu egoista. Rád má navrch, ale nikdy nejedná zle
nebo povýšeně. Hossein ve Williamovi více akcentuje rebelantství
a neposednost. Zběsile pobíhá po jevišti, nikde
se příliš dlouho nezdržuje. Jako by se snažil být všude, nic
mu nesmí utéct. Příjezd nové spolužačky Lilly je pro něj
jako živá voda. Stále kolem ní běhá, tancuje, poskakuje
a snaží se ji zaujmout snad právě svou neposedností. Dramaticky
gestikuluje, přešlapuje, jedním pohledem sleduje
Lilly a druhým kontroluje spolužáky či místo, odkud by
mohli přijít. Andělův William je větším naivkou a snílkem.
Není tomu tak jen díky jeho vzhledu (blonďatým kudrnatým
vlasům a zasněnému výrazu), ale i fyzickému projevu.
Ležérně postává u automatu na Colu či u školní lavice,
posedává na kraji scény s rukama zkříženýma na prsou,
hlídá Lilly i okolí. Více pozoruje a jeho projev je klidnější,
mírnější i tišší než Hosseinův. Oba tak představili dva možné
pohledy na Williama Carlisla, budoucího vraha.
Další alternovanou postavou je Williamova láska Lilly. Eva
Josefíková je roztomilá punková princezna. Se svýma velkýma
tmavě podmalovanýma očima, dlouhými tmavými
vlasy, v legínách a červené vestičce a s jemnějším projevem
se hodí k drsnějšímu Hosseinovi. Na jevišti spolu vytváří
zajímavě kontrastní dvojici. Její Lily klidně postává, občas
jen přešlapuje na místě, rovná si oblečení a nevěřícně
pozoruje energii, která tryská z nezastavitelného Hosseina.
Nenechává se jím vyvést z míry, kontruje jeho hlášky
lehce ironickým úsměvem nebo úšklebkem. Tato fyzická
pasivita a jistá obezřetnost zcela mizí, když je na scéně
s playboyem Nicholasem (v podání Aleše Bílíka), protože
ten ji skutečně zajímá, toho svádí pohledem i pohyby těla.
Pobíhá kolem něj, sedá si na jeho klín a snaží se ho získat
doteky. Druhá Lilly – Marie Poulová – se svým hlubším hlasem,
tmavě podmalovanýma očima, a mnohem drsnějším
způsobem projevu lépe pasuje ke snílkovi Andělovi. Stejně
jako Josefíková se na scéně pohybuje spíše klidně, ale
její síla tkví v sarkasmu, který přímo prýští z každé věty
Ironicky (a lehce povýšeně) po Williamovi zahlíží, v jejím
pohledu se mísí i pobavení s nezájmem. Dává více najevo,
že si vztah s ním nedokáže představit ani v nejdivočejších
snech. Když konečně najdou společnou řeč v kritice obyvatel
Stockportu, sice si spolu notují a smějí se, ale stále
je zřejmé, že její pocity se nezměnily.
Díky napětí mezi postavami obou alternací, Josefíkové-
Hosseina, Poulové-Anděla, vzniká přirozená chemie. Josefíkové
a Hosseinovi to více klape právě tehdy, když to
klape v celém představení. Jsou vyrovnaní, slyší na sebe,
plynule přechází mezi drobnými posuny v jejich vztahu.
Jejich pohyb na scéně působí jasně, připraveně, přesně.
Když se na jevišti pohybují Poulová s Andělem, jako by
nic nebylo nachystáno. Vše se odehrává teď. Pouze teď.
Oběma svědčí improvizace a řešení nenadálých situací,
jako například nepovedené – a o to vtipnější – vysazení
na automat s Colou, kterým chtěl William Lilly uvěznit
a zabránit tak jejímu odchodu z knihovny. Oba Williamové
i obě Lilly jsou vhodně obsazeni. Všichni čtyři jejich představitelé
dokázali s nepříliš velkým prostorem, který jim je
dán po charakterové i textové stránce, zacházet obratně
a vtiskli jim právě tolik osobnosti, kolik sami mohli. Obě
alternace jsou vyrovnané. Poulová a Hossein jsou ti drsnější
a přímější, a proto vedle sebe potřebují stydlivějšího
Anděla nebo jemnější Josefíkovou.
Černou duší a špatným svědomím Williama je frontman doprovodné
kapely Matěj Nechvátal. Texty písní, skřeky, řev,
svléknuté tričko aj. dokreslují pochody, jež se odehrávají
ve Williamovi. Písně, které Nechvátal zpívá, spoluvytvářejí
děj na scéně a umožňují proniknout hlouběji do Williamovy
duše. Píseň „Kerosene“ zhmotňuje jeho pocity z města,
ve kterém se narodil a pravděpodobně i zemře, o jeho
vnitřní ztracenosti se příznačně zpívá v „Loose“. „United
States of Whatever“ je jen ódou na uplynulou konverzaci,
která pro něj příliš neznamenala, a co jiného by mohlo
následovat po Lillyině odmítnutí než „Fell in Love with
a Girl“, kde se zpívá o citech, které hned neodezní. Na konci
si Nechvátal mění místo s představitelem Williama. On
jediný se může (a musí) postavit za mikrofon. Je to zpověď,
doznání i pokus o show. Tento závěrečný monolog je
doprovázen bicími a symbolicky právě sám Nechvátal je
doktorem (nebo vnitřním hlasem?), který vede s Willem
rozhovor.
Josef Vaverka a Filip Kaňkovský se alternují v roli Benneta
Francise. Bennetovým hlavním úkolem je ztěžovat život
všem postavám, ale především fyzicky a psychicky ponižovat
Chadwicka Meada. Kaňkovského Bennet je zákeřnější,
podlejší, nemilosrdnější, těží ze svého vzhledu (milý
úsměv, drobnější postava a blonďaté vlasy), který jej spíše
předurčuje pro roli andílka. Kaňkovský je přesvědčivější
než Vaverka. Umí odhadnout tempo-rytmus, ví přesně, kdy
a co má říci. Suverénně se pohybuje po hracím prostoru,
a když je na jevišti, je zřejmé, kdo kraluje. Vaverka typu
zlosyna snad více odpovídá fyzicky, ale jeho věty jako by
za něj vyslovoval někdo jiný. Jen málokdy se mu povede
skutečně vystihnout okamžik pokoření, ponížení, upřímné
radosti, lehkého pobavení či překvapení. Mezi těmito fázemi
přechází Kaňkovský sebevědoměji.
Chadwick je v podání Karla Heřmánka šikanovaný prorok
nepříznivých časů budoucích. Jeho až příliš dlouhé monology
o konci našeho světa či antihmotě jej staví do dvojlomné
situace: všechny nepředstavitelně štve a zároveň
jej litují. Heřmánek ztvárnil Chadwicka (spolu s kostýmními
výtvarnicemi Tavelovou a Macutkevič) jako loosera,
tradiční typ šprta v příliš velkém nemoderním oblečení.
A vzezření ubožáka přizpůsobil i postoj těla – přihrbená
postava, sklopené oči, nekontrolovatelné pohyby a rozechvělé
ruce, kterými si stále posouvá brýle či rovná školní
tašku. Je možné jej nesnášet, obdivovat i litovat. Podařilo
se mu najít více cest, více pohledů na jednoho nešťastníka.
Vytvořil charakter a jeho Chadwick je ze všech postav
Punk Rocku tou nejkomplexnější.
Nejlepší kamarádky Cissy Franksová (Nikol Kouklová) a Tanya
Gleasonová (Kristina Sitková) jsou tým, který spolu
sdílí lásky, radosti i prohry. Ta rozumnější a drsnější je Sitkové
Tanya. Hluboký hlas, originálně stylizované oblečení
i účes a nonšalantně zapálená cigaretka z ní dělají větší rebelku
než je Cissy. Co jí vede k tomu, že touží po zralejším
muži? Proč se tak vehementně zastává Chadwicka? Snad
právě proto, že působí mnohem dospěleji než zbylí členové
party. Jako by byla jinde než oni, myslí na budoucnost,
snaží se být tou, která může být silnější než ostatní.
Kouklové Cissy je panenka, princezna, typický teenager,
který myslí jen na sebe, svůj vzhled a školu. Kouklová ji
nijak „nepolidšťuje“, nečiní ji rozumnější, nesnaží se, aby
brala věci s nadhledem. Po celou dobu se nakrucuje, hází
ručkama, boky, upravuje svůj vzhled. Když se rozčiluje nad
dvojkou z angličtiny, je mnohem přesvědčivější, než když
vysvětluje, proč její přítel Bennet ubližuje Chadwickovi.
Mnohem méně jí také svědčí poloha tragicky zničené dívenky
v závěru inscenace. Tatam je její panenka, najednou
je zničenou antickou hrdinkou, která nelogicky kontrastuje
s jejím dosavadním projevem.
Posledním z party je Nicholas Chatman (Aleš Bílík). Stoprocentní
playboy, který tráví svůj čas posilováním v tělocvičně
a gelováním vlasů před zrcadlem. Bílík je stejně
jako Kouklová nebo Heřmánek ideálním představitelem
jistého typu studenta. Roli sebevědomého a egoistického
svůdce přizpůsobil své chování na jevišti – jak může, tak
odhaluje svou vypracovanou hruď, majetnicky se prochází
po knihovně, drsně zvládne popíjet i plechovku Coly…
Na dusnou atmosféru závěru inscenace dokáže reagovat,
spolu se Sitkové Tanyou, právě on. Dlouho nemohou
uvěřit, co se kolem nich děje, dlouho si zachovávají své
výrazy i klid. Šok i pláč, který následuje potom, je pak
rychlý, zdrcující, přesný. Je jen škoda, že padání plechovek
z automatu (vyvolané Nicholasovým pádem na automat)
vzbuzuje nevhodné úsměvy a ruší tíživou atmosféru (nejen)
jeho konce.
Scénografie Olgy Macutkevič a Iva K. Kubáka je jednoduchá
a minimalistická. Automat na Coca-Colu, školní lavice
a tři židle zcela postačují pro dokreslení prostředí knihovny.
Automat je nejen zdrojem nápojů, ale i důvodem, proč
všichni do knihovny chodí. Díky němu vzniká řada gagů
a vtipů, někdy bohužel trochu nevhodných a rušivých.
Herci občas s židlemi a stolem manévrují, ale tato práce
spíše evokuje snahu trochu pozměnit divákovu perspektivu.
V druhém plánu, na místech, kde jsou jindy balkóny
hlediště, sídlí kapela United Kondom. Tyčí se nad herci
(někdy i nad diváky) a jako by na dění na jevišti dohlížela.
Její „odpovědí“ jsou pak písně. Na krátké chvíle se tak dostáváme
na pořádný punkový koncert.
První absolventský počin studentů třetího a čtvrtého ročníku
KČD je odvážný ve volbě tématu. Stephensova hra
se otevřeně věnuje tragickému aktu střelby na škole. Jistá
podobnost této hry s filmy, seriály či muzikály ze školního
prostředí je nabíledni, ale závěr je oproti nim zcela tíživý
a nemilosrdný. Kdo má tedy rád nečekané zvraty, přijde
si na své. Jak málo stačí k tomu, aby se z nevinného odmítnutí
chlapce dívkou stal motiv pro několikanásobnou
vraždu? Jsou v každém kolektivu tak jasně rozdělené role?
A vyskytuje se šikana opravdu na KAŽDÉ škole? Důvodů
pro uvedení této hry byla tedy celá řada. Inscenační tým
režiséra Kubáka a dramaturgyně Novákové se přísně drží
textu i typů postav, které Stephens stvořil. Text přeložili,
trochu prokrátili a na konci pozměnili. Touto hrou Kubák
otevírá řadu aktuálních témat, přibližuje současný drsný
svět školního prostředí a činí tak vhodným obsazením
herců, jednoduchou scénografií i výbornou hudbou.
03.05.2012 23:51:55
nikolnikol
by kočvara.bmp
59242_1627402329061_1356632091_1670374_5355330_n.jpg
by Boodya.jpg
183473_1893984073438_1356632091_2205440_3173080_n.jpg
34169_1516826724740_1356632091_1392347_4273458_n.jpg
62935_151464834887395_129174673783078_321892_8349295_n.jpg
haj iva.jpg
26287_415963240341_163220975341_5556421_3065463_n.jpg
mr blackbeauty1.jpg
_MG_9692.jpg
71573_1662137717424_1356632091_1747198_6459216_n.jpg
1370426_10201550733204241_1452279078_n.jpg
1376948_10201550571800206_68542387_n.jpg
DSC_48590.jpg
10250667_701565703219939_1944950988_n.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one