Vítám Vás na oficiálních stránkách Nikol Kouklové!
61955_151466561553889_129174673783078_321897_7425165_n.jpg
26287_415963275341_163220975341_5556425_394656_n.jpg
k.bmp
i.haj.jpg
e.de pia.jpg
59166_151467541553791_129174673783078_321903_7804985_n.jpg
P1226427111vw2.jpg
IMG_7382-2w.jpg
kocvara.JPG
47472_1615838839981_1356632091_1643537_2986259_n.jpg
A__0142_prv.jpg
mr bloackbeauty4.jpg
nikol.png
10169093_699255936784249_551189330_n.jpg

O Jeníčkovi a Mařence

O JENÍČKOVI A MAŘENCE
Nápadů jsou pytle, ale ty vnitřní důvody proč tančit …?!
Divadlo Archa uvedlo multimediální performanci LaS Company – tedy Kristýny Lhotákové a Ladislava Soukupa  – s titulem Jeníček a Mařenka. Multimedialitu v tomto případě představuje projekce několika velmi působivých minifilmů, na nichž spolupracovali autoři představení s režisérem Vítem Klusákem. Jinak se médiem výpovědi stávají různé subjekty: čtyři sotva dospělí, jejich rodiče, a hlavně, samotní tvůrci – tedy Kristýna s Láďou. Jejich osobní téma vzešlé z dlouhodobého životního partnerství tvoří hlavní proud a oba jsou proto tzv. hlavních rolích.

Představení vzbudilo rozporuplné reakce. Někdo byl „lost“, ale potěšen, jiný pobouřen. Někdo cení koncept, jiný uměleckou upřímnost, nebo radikalitu. Existuje také početná skupina diváků – přátel, kterým je tvorba manželů z Kokovic blízká a za všech okolností cítí důvěru a sympatie k jejich projektům. LaS Company patří nepochybně k nejsvéráznějším představitelům naší nezávislé scény a vývoj jejich originální tvorby se zájmem a rádi sledujeme. 

V letním čísle jsme otiskli reportáž z konkurzu na vaše nové představení. Na fotografiích k článku jsou vidět i známé tváře tanečních profesionálů, ale skončili jste opět a „překvapivě“ u netanečníků. Jak k tomu došlo?
Ladislav: Pozvali jsme profesionály k nám domů a začali je nutit do něčeho, co nechtěli a zjistili jsme, že to není náš šálek kávy.

Mohl bys to trochu konkretizovat?
Ladislav:Nutili jsme lidi, aby zapomněli na to, co umí, aby zapomněli na svou taneční průpravu a vrátili se zpátky  třeba před studium Duncanu, před všechny ty zahraniční stáže… chtěli jsme, aby přestali ukazovat techniky.

Kristýna: Málokdo se dovede uvolnit tak, aby byl přirozený, což je vlastně to jediné, co nás zajímá.

V představení O Jeníčkovi a Mařence to vypadá, jako byste na tanec úplně rezignovali.
Kristýna: Nakonec - ono to ani moc nejde s lidmi, kteří neumí tancovat.

Ale kupříkladu v představení Osoby a obsazení jste tři stárnoucí chlapíky naučili pamatovat si choreografii a vydržet hodinu na scéně!
Kristýna: Ti k tomu měli ale úplně jiný přístup.  Hrozně je to bavilo. Ty mladé jsme dost dlouho do všeho nutili…

Ladislav: … to jednak, a taky nám to už nepřijde důležité. Nevidím důvod, proč  jejich přirozenost upravovat do nějakých estetických forem – třeba tanečních. My jsme nikdy tanec - jak tady o něm mluvíme - používat nechtěli. Pořád jsme sice jednou nohou stáli na taneční scéně, formálně, jsme pořád přemýšleli nad choreografií v tanečním slova smyslu, ale vlastně jsme jenom neměli odvahu se tance úplně vzdát.

Kristýna: Myslím si, že v Jeníčkovi a Mařence je tance tak málo i proto, že to představení je skoro celé Láďovo, že to táhl spíš on než já...

Ladislav: V tomto představení je jen jedna choreografie, a to není žádný taneční nápad, je to odkoukané z filmu od J. L. Godarda Křestní jméno Carmen, kde hlavní postava – policajt - utíká před teroristkou v bance.

Když jste začínali, tak koncept inscenace sliboval téma zábavy, rockových kapel, showbusinessu. Nevím, kam jste to chtěli dál napřít, ale zjevně jste dospěli k něčemu úplně jinému. Můžete ten vývoj nějak popsat?
Kristýna: (k L. Soukupovi) Je pravda, ze jsme chtěli tu kapelu, viď?

Ladislav: No jo. Začali jsme cvičit písničky, koupili jsme bicí soupravu, elektrickou kytaru, basu jsme měli, zapojovali kabely a učili je zpívat, ale opravdu to nešlo…Zkoušeli jsme to skoro se všema a nedokázali jsme je to naučit.

No, a jak se poté zjevilo téma plynutí času a těch rodičovských paralel?
Ladislav:
Plynutí času jsme jako téma měli vždycky. Ti mladí účinkující jsou evidentně mladší než my, umřou později než my, pokud se tedy nestane neštěstí. Tak jsme si to romantizovali, mladí lidi – čistota, vzdor – prostě takoví, jako když jsme byli my mladí, nějaký pankáči … A co bys řekla - už jsme zase byli tam, kde s těmi chlapíky z Osob a Obsazení! Otázky jako: Co si myslíš? Co si přeješ? Jak to vidíš? … Zkrátka vůbec nám nepřišlo, že jsme se opakovali.

I když byly otázky stejné, odpovědi se musely lišit. Museli jste narazit na nějakou filozofii, postoje, které jste mohli srovnávat s těmi tehdejšími - našimi. Co jste odhalili o této mládeži?
Ladislav:
To je hrozně nepříjemná otázka, protože kdybychom odpověděli, že jsou jiní, tak je mi to líto, protože nevidím důvod, proč by jiní měli být. Myslím si, že nejsou jiní, že jsou úplně stejní.

Kristýna: Je jiná doba...

Ladislav: Je jiná doba, ale...

Nemají oni ve srovnání s vaší zkušeností např. lepší vztah s rodiči?
Kristýna:
Mají toho třeba mnohem víc povoleno.

Ladislav: Těžko říct, protože my jsme strávili tři čtvrtě roku se čtyřmi mladými lidmi, kteří pocházejí ze čtyř různých typů rodin. Těžko říct, jaký mají vztah. Nedokážu to nahlédnout, protože jsem z klasický rodiny, zdá se mi ale, že je to stejný vztah – vztah lásky.

Ale tímto směrem jste ale nešli, tedy abyste hledali rodinné výpovědi.
Ladislav:
To víš, že jsme to zkusili, ale nás vůbec netěšilo se v nich vrtat.

Kristýna: A taky oni oproti Ivě (účinkující v inscenaci Otázka pro příští rok, pozn.red.) nebo chlapům (účinkující v inscenaci Osoby a obsazení, pozn.red) nemají moc paměť, ani ta jejich těla paměť nemají. Jsou jakoby čistí...

Ladislav: Nepopsaní...

Kristýna: Ani nemáš moc o čem mluvit, oni teprve hledají, co by chtěli, a mění to každou hodinu.

Ladislav: Často říkali, „vždyť já nemám co říct“.

Takže jste nakonec začali mluvit o sobě…
Ladislav:
Původně jsme vytvořili „dlouhé obrazy“ do „dlouhé hudby“, takový zpomalený folklor… Nějak nám to konvenovalo s mládím, s naivitou. Vznikly takové jakoby primitivní obrázky, co najdeš na džbáncích, na venkovských ubrusech – panáček a panenka. ..

Kristýna: … a vlastně z toho také vznikl i ten název: O Jeníčkovi a Mařence.

Ladislav: Nikdy jsme si ale například nepouštěli folklórní hudbu, jenom se nám se líbila ta představa. Sledovali jsme ty dlouhé obrazy, dlouhé, jednoduché a zpomalené situace, ale vypadalo to jako Soubor písní a tanců z Vlašimi. Nic víc -  no, úplně šílený. Z této fáze práce v inscenaci zůstalo jen pár obrazů.

Vytvářeli jste vždycky primárně inscenace o lidech, se kterými jste právě pracovali. Bylo to o paní Ivě v Otázce pro příští rok, o čtyřech chlapících v projektu Osoby a obsazení, ale teď je řekli bychom představení především o vás dvou, jsou v něm velmi intimní chvilky…
Kristýna:
My jsme změnili úplně původní koncept a skoro na poslední chvíli. Většina z těch věcí, co tam děláme, vznikla na poslední chvíli.

Ladislav: Tam není ani jedna nová věc, co blázníš! Jenom anděl...

Kristýna: ...a vlk...

Ladislav: Přemýšleli jsme, jak to pro nás udělat srozumitelné. Postava, která vypráví a provází představením, to jest - moje postava - se musí objevit i v jiném kabátě. Ondřej Hrab se mě ptal po první prezentaci, proč, když je to představení o nás, proč tam tedy nejsme. Za pár dní jsem si musel přiznat, že to je pravda. A od té chvíle mě to taky začalo znovu bavit a tu naši rovinu jsme začali rozvíjet. Ve chvíli, kdy jsme začali přemýšlet nad námi, tak nás to začalo těšit.

A co s tím vlkem?
Ladislav:
Co myslíš? Vlk je volnost, ne?

Také je tam spousta rovin a motivů, které mají mezi sebou spíše volné valence. Někdo tento druh obraznosti příjme, a rád se s tím „emočně“ zhoupne, někoho to vytáčí … Přitom stavíte na pohádce, což je jeden z nejkompaktnějších literárních tvarů. Používáte dlouhé časové plochy pro jednu akci, informace, zůstávají někde viset a nepropojí se s ničím … např. František s Janou na začátku…
Ladislav:
Já vím, ale my jsme prostě dál. Když se díváš na Bergmanovy filmy, tak se tam taky něco objeví jednou, a víc už ne. My ten důvod, proč to tak je, známe...

Kristýna: Pokoušeli jsme se vrátit se k Františkovi ke konci, ale to bylo úplně blbý.

Ladislav: Myslím si, že je správné, že postava vlka není zřejmá. A vlastně ta pohádka ve smyslu dramaturgie kulhá, protože to kulhá každá pohádka. Když si přečteš pohádky bratří Grimmů, tak zjistíš, že nemají vnitřní linku, že jsou tam nesmyslné věty. Ale asi proto, že nám je vyprávěly maminky, že je to sdělený příběh, tak o tom člověk moc neuvažuje. Pořád jsem měl takový pocit, že to je jasný příběh, nekomplikovaný a najednou jsem zjistil, že to žádnou dramaturgii v tom pravém smyslu nemá. Tam se hází obrazy jeden za druhým, žádná starost o to, jestli spolu nějak souvisí.

Kristýna: Ještě se vrátím k tomu Františkovi. Myslím, že je důležité to, že Láďa mluví o našem kamarádovi. Tím se diváci dostanou k Láďovi blíž. Má to význam pro tu osobní vazbu, pro tu upřímnost.

Ladislav: Důvod, proč je tam máme Františka ve filmu, je uzavřený v představení. Vlastně to začalo tak, že to bude o štěstí a stárnutí tohoto kluka, který nemá vlka – tj. vlka jako odvahu, nebo volnost. Bojí se, a proto leze do zadku bohatým lidem, protože má strach, že o všechno přijde

Kristýna: František by rád dělal něco jiného, ale bojí se, že se tím neuživí. Dělá, co mu kdo řekne. Nejde mu o to jak, ale za kolik. Je to takový typ, kterého si rádi najímají bohatí lidé. Verbálně zdatný, loajální… Místo toho, aby zakládal krásné zahrady, aby lidi těmi zahradami měnil, což ty zahrady můžou, tak dělá zámkové dlažby. A nepřijde mu to divné. Je to ale fajn kluk, kamarád. Má úžasný vztah ke stromům. Stromy ho mají rádi. Koukne na strom a ví, co mu je, jak žije...

Ladislav: Nemá odvahu jít za štěstím. Jít za tou utopií, že je možné změnit svět. To je přece podstatná věc. To donkichotství je podstatný moment, díky kterému se svět mění.

Jana Návratová
21.08.2007 20:55:55
nikolnikol
by kočvara.bmp
59242_1627402329061_1356632091_1670374_5355330_n.jpg
by Boodya.jpg
183473_1893984073438_1356632091_2205440_3173080_n.jpg
34169_1516826724740_1356632091_1392347_4273458_n.jpg
62935_151464834887395_129174673783078_321892_8349295_n.jpg
haj iva.jpg
26287_415963240341_163220975341_5556421_3065463_n.jpg
mr blackbeauty1.jpg
_MG_9692.jpg
71573_1662137717424_1356632091_1747198_6459216_n.jpg
1370426_10201550733204241_1452279078_n.jpg
1376948_10201550571800206_68542387_n.jpg
DSC_48590.jpg
10250667_701565703219939_1944950988_n.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one